Rozsáhlý rokokový zámek s náročně upravenou francouzskou zahradou a anglickým parkem

Dobříš je poprvé v pramenech uvedena roku 1252 jako královský statek. Tehdy tu pobýval i Václav I.. Ale již od roku 1262 patřila však Rožmberkům a 1321 Štěpánovi z Tetína. Výhodná poloha přiměla Jana Lucemburského k získání statku zpět a vybudování hradu. Ten se stal sídlem úřadu královského lovčího. Z vesnice v podhradí se stalo městečko, které však za husitských válek trpělo častými průtahy vojsk. Hrad zapsal král Zikmund roku 1422 katolíkům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Jiří z Poděbrad panství od Hanuše vyplatil a roku 1461 je zastavil svým synům. Ti se však roku 1472 statku vzdávají. V jeho držbě se poté vystřídali Jindřich ze Švamberka a v letech 1491-1527 Děpolt z Lobkovic. Jeho synové vrátili roku 1530 Dobříš Ferdinandovi I.. Od něho se stal doživotním majitelem Dobříše Vilém z Rýzmburka. Po jeho smrti byla Dobříš udělena doživotně jeho synům, z nichž nejstarší Ferdinand se skutečně ujal správy panství.

zámek v Dobříši

Válečné události měly nepříjemný vliv na prosperitu panství. Do poloviny 16. století městečko zpustlo a hradu hrozilo zřícení. Maxmilián se snažil statek povýšit, ale brzy se však ukázalo, že statek není výnosný, a proto se Rudolf II. rozhodl, že ho prodá. Od počátku 17. století zůstal hrad ponechán svému osudu. Teprve nová vrchnost-Mansfeldové jej roku 1676 opravili, ale již roku 1720 budovu zničil požár. Zbylé zdi byly přestavěny na sýpku.

Hrad byl od jihu dokonale chráněn příkrým skalnatým svahem.

Z někdejšího hradu jsou dochovány zbytky původních sklepů, tesaných do skály. Budova obdélníkového půdorysu je dnes dvoupatrová.

Na počátku 17. století dal císař Rudolf II. postavit místo zpustlého hradu vedle hospodářského dvora provizorní dřevěné obydlí pro hejtmana. Roku 1611 toto obydlí získala jako zástavu hraběnka Anna z Fürstenberka a roku 1630 bylo prodáno hraběti Brunovi Mansfeldovi. Po Brunovi spravovali statek jeho potomci František Maxmilián, Karel František Antonín, Jindřich Pavel František a bezdětný Josef Václav. Roku 1775 byla uzavřena rodinná smlouva o spojení znaků jmen Colloredů a Mansfeldů. Po smrti Josefa Václava přešla Dobříš na jeho sestru Marii Isabellu, která po sedmileté správě postoupila statek svému manželovi. František Gundakar, kníže Colloredo-Mansfeld připojil roku 1789 Dobříš ke své opočenské rodové državě. Po něm byli dědičnými majiteli jeho potomci.

V majetku mocného rodu se panství rozrostlo. Jeho střediskem se stal rozsáhlý park, vybudovaný v polovině 17. století na místě dosavadních hospodářských budov. Definitivní podobu získal za Jindřicha Františka, který dal v letech 1745-1765 zámek přestavět. Projekt navázal na čtyřkřídlovou budovu s půdorysem protáhlého uzavřeného obdélníku. Francouzský park byl roku 1800 rozšířen o park anglický.

Roku 1942 se zámek stal sídlem říšského protektora. Ke konci války byl konfiskován státem a věnován Syndikátu českých spisovatelů. Až v 90. letech 20. století byl v restituci navrácen rodu Colloredo-Mansfeldů.

Zámek je v současné podobě patrová, trojkřídlá stavba kolem téměř čtvercového dvora. Hlavní brána v severním křídle s letopočtem 1765 nese v trojbokém štítu mansfeldský znak. Z jižní strany přiléhá k zámku v jeho příčné ose obdélný architektonický park. Půdorysně je park rozvržen do pěti partií výškově odstupňovaných terasami a rampami. U zámku se rozkládá parter, pokrytý ornamentálním květinovým kobercem s fontánou a plastikami Hérakla. V anglickém parku se také nachází tzv. Čertův most. Park je cenný i tím, že zůstal v podstatě nedotčen pozdějšími úpravami a změnami.

Do stavebního areálu 18. století patří také bývalé divadlo, dům zahradníka tzv. vodárna.